Prudký růst výnosů vládních dluhopisů na českém trhu v posledních dnech (desetiletý výnos se vyšplhal nad 4,6 %) nám připomněl, že financování vládních deficitů na trzích dnes rozhodně není zadarmo. A Česko v tom není samo, ba naopak – je součástí globálního trendu, ve kterém investoři daleko obezřetněji začínají hodnotit rozpočtovou udržitelnost jednotlivých vlád.
Růst výnosů vládních dluhopisů v Česku i Evropě
Tlak na dluhopisovém trhu jsme v posledních kvartálech viděli například i v sousedním Německu, plánujícím v nejbližších letech mamutí rozpočtovou expanzi – výnosy vládních dluhopisů v blízkosti čtrnáctiletých maxim. Za větší opatrností trhů přitom podle analýz MMF (Mezinárodního měnového fondu) leží skutečné fundamentální důvody.
Veřejný dluh podle MMF
Veřejný dluh má podle posledního fiskálního monitoru MMF vzrůst v následujících letech v průměru celosvětově nad 100 % HDP, což by byla nejvyšší hodnota od roku 1948. Přitom to bude zejména dílo vyspělých ekonomik, které těží z toho, že mají historicky větší dluhopisové trhy, výraznější možnosti financování a ve finále i trpělivější investory ochotné „zkousnout“ i vyšší míry zadlužení. Vyspělé země mají již dnes úroveň zadlužení na 120 % HDP a v nejbližších pěti letech jim bez zásadních reforem má vzrůst zadlužení nad 130 % HDP. Rozvíjející se ekonomiky hlásí také rostoucí zadlužení, ale kvůli přísnější „kontrole“ trhů jsou s výjimkou Číny (jejíž veřejný dluh příští rok překoná 100 % HDP) úrovně dluhu výrazně nižší.
Rizika: demografie, strukturální změny a rostoucí náklady
Rizika v prostředí horšícího se demografického výhledu a strukturálních proměn globální ekonomiky jsou navíc jednoznačně vychýlena směrem k rychlejšímu růstu dluhu. Současně rostou náklady na obsluhu dluhu, což již nyní vytváří tlak na rozpočty a snižuje manévrovací prostor vlád při promýšlení rozpočtových reforem.
Jak reagovat na rostoucí zadlužení?
Co s tím? V prvé řadě nezatěžovat veřejné finance zbytečně novými „neproduktivními“ dárky, jako jsou plošné sociální výdaje nebo neudržitelné snižování daní – to by znamenalo z programového prohlášení nově nastupující české vlády vyškrtnout body jako například snížení daně z příjmu právnických osob nebo zrušení koncesionářských poplatků.
A pak se inspirovat některými doporučeními z pera MMF. MMF zdůrazňuje, že vlády by měly snižovat administrativní zátěž vlastního fungování (například skrze digitalizaci) a výdaje přesměrovat k investicím do infrastruktury a do lidí. Právě ty zvyšují výrazně nejvíce produktivní kapacitu ekonomiky a výrazně posilují dlouhodobou udržitelnost veřejných rozpočtů.
Empirické analýzy MMF ukazují, že zvýšení investic do infrastruktury o 1 % HDP při konstantních celkových výdajích (kompenzované snížením spotřebních výdajů) je spojeno s dlouhodobým růstem HDP o asi 1,5 % (u vzdělání jsou to dokonce 3 % HDP). Problém je, že zvyšování efektivity státu je běh na dlouhou trať s nejistým výsledkem. Hledat peníze na dodatečné produktivní výdaje tak bude v nejbližších letech bez rychlejšího navyšování deficitů nebo zvyšování daní složité.
Jan Bureš
Hlavní ekonom skupiny ČSOB