Jak je na tom inflace hlavních ekonomik? Roste. A ač by se během zbytku roku měla vrátit do normálu, centrální banky váhají. Jak reagovat, jak zní správná odpověď? Neexistuje jedna univerzální. Záleží, jak rychle porostou ceny, jak vypadá dlouhodobý inflační obraz, jaká je celková situace ve světě a na finančních trzích.
ČNB jako jedna z prvních centrálních bank začala už od léta zvyšovat úrokové sazby. Je v tom však osamocená, ostatní váhají. Třeba americký Federální rezervní systém jemně naznačuje, že se chystá mírnit vysoce expanzivní monetární politiku a kvantitativní uvolňování. Ohlásil taktéž zvyšování laťky – tedy hlavní úrokové sazby – ale až od roku 2023. A Evropská centrální banka (ECB) nepřímo naznačuje, že už letos na podzim by mohla začít omezovat nakupování cenných papírů. První zvyšování úrokových sazeb je prý však zatím v nedohlednu.
Otázka zní: co je vhodnější? Preventivně se bránit nebezpečí plynoucímu z dlouhodobě zvýšené inflace, monetární podporu krátit dřív, a tím zamezit její agresivní redukci v budoucnu? Nebo je lepší dát ekonomice čas na vyléčení z pandemie, posílit ji a obnovit rovnováhu – s tím, že z dlouhodobého pohledu není rostoucí inflace nebezpečná?
U nás se inflace pohybuje kolem tří procent, což je nad evropským průměrem. Pokud však vyřadíme ceny alkoholu, tabáku a energií – ropy a výrobků z ní –, nedosáhne inflace ani dvou procent, tedy cíle ČNB. Ta ani nepočítá s tím, že by ceny ropy dlouhodobě rostly.
Růst cen má totiž na svědomí hlavně poptávka převyšující nabídku i otevírání ekonomiky, s nímž souvisí tlak na výrobní kapacity. A byť se ceny v nejbližších čtvrtletích budou zvedat citelněji, inflace pravděpodobně poroste jen dočasně.
Na druhé straně však stojí tento fakt: podmínky na finančním trhu nejsou standardní a ČNB se bojí nadměrného růstu cen nemovitostí.
Americký Fed při posledním červnovém zasedání naznačil, že zpřísní monetární politiku. Americká ekonomika společně s čínskou oživuje nejrychleji a inflace (včetně jádra bez cen potravin a energií) je silná a stále roste, jakkoli se počítá s tím, že to je dočasné. Přesto z Fedu proudí signály, že se chystá monetární expanzi brzdit. Reakce trhů na sebe nenechává čekat – klesají ceny akcií a roste kurz dolaru. Guvernér Fedu Jerome Powell následně situaci uklidňoval prohlášením, že monetární politika zůstane ještě nějaký čas velmi expanzivní. Reflektoval stále výrazně sníženou zaměstnanost (plná zaměstnanost patří k cílům Fedu), stále přítomná rizika koronavirové pandemie i nové zvěsti o polevující vakcinaci. A obavy z vysoké inflace? Prý nejsou namístě – i přes posun monetární politiky Fedu řekl Powell znovu (tak jako v posledních týdnech), že inflace klesne ke dvěma procentům.
Jak je na tom Evropa? ECB dlouhodobě vykazuje velice nízkou inflaci, takže zrychlení růstu cen přišlo vhod. Trvale nízké je i jádro inflace bez cen potravin, energií, alkoholu a tabáku. Ekonomické oživení se na starém kontinentu teprve rozjíždí. A i když jádro inflace posílí, ECB tomu nebude – vzhledem k její chronické slabosti – bránit.
Naopak: ještě na jaře banka monetární expanzi posilovala, když takříkajíc odháněla tržní růst úrokových sazeb plynoucí z globálních finančních trhů. Takový růst totiž pro eurozónu představuje potenciální riziko. Útlum pandemie, oživení ekonomiky a rozhýbání inflace přesto mohou být vhodnou příležitostí přibrzdit alespoň část onoho masivního pandemického uvolňování od ECB, do nějž se některé země s nadšením už před časem pustily. Lze předpokládat, že o tomto případném omezení se začne mluvit už letos na podzim. Zvyšování úrokových sazeb ovšem nadále zůstává v nedohlednu – pro trhy i pro samotnou ECB.
Centrální banky na růst inflace reagují opatrně. Debaty o zpřísnění monetární expanze se sice rozjíždějí, poslední měsíce ale ukazují, že centrální banky jako odpověď předloží velmi komplexní stavebnici. A inflace bude jen jedním z jejích dílků.
Josef Kvarda, analytik SFG Holdingu
