Tuzemská průměrná hrubá měsíční mzda v prvním čtvrtletí meziročně narostla o 7,0 %, což po očištění o inflaci odpovídá reálnému zvýšení o 4,8 %. Jde o pozitivní překvapení, když trh vyhlížel růst pouze o 3,9 %, ČNB pak o 4,2 %. Došlo tak k prvnímu meziročnímu zbohatnutí průměrného zaměstnance po devíti čtvrtletích, tedy od podzimu 2021. Průměrná mzda aktuálně činí 43 941 Kč, mediánová pak dosáhla 36 651 Kč.
Nejsvižnější růst mezd byl zaznamenán v odvětví zdravotní a sociální péče (11,1 %), administrativních a podpůrných činností (10,2 %) a zásobování vodou (10,1 %). Na opačném konci nalezneme mzdy ve vzdělávání (1,9 %), veřejné správě a obraně (2,1 %) a činnostech v oblasti nemovitostí (2,3 %).
Z geografického pohledu mzdy rostly nesvižněji ve Středočeském, Plzeňském (shodně 7,6 %) a Ústeckém kraji (7,5 %), nejpomaleji naopak v krajích Vysočina (6,5 %), Jihočeském (6,6 %) a Zlínském (6,7 %).
Aktuální data představují veskrze potěšující překvapení. Mzdový růst překonal i ty nejoptimističtější očekávání, přičemž tažen byl soukromým, nikoliv veřejným, sektorem a odráží tedy situaci v reálné ekonomice. Mzdy opět začaly předbíhat růst produktivity práce, což znamená, že se podíl zaměstnanců na bohatství vytvořeném českou ekonomikou zvyšuje. To lze považovat za přirozený vývoj a určitý návrat směrem k před-krizovému normálu. Roky 2022 a 2023 se totiž v tomto ohledu vymykaly opačným způsobem, když navzdory umírněnému ekonomickému růst zaměstnanci dramatickým způsobem zchudli.
Z období zvýšené inflace tehdy vycházel podstatně lépe podnikatelský sektor, který růst vlastních nákladů dokázal nezřídka i s bonusem přenést na spotřebitele a zároveň odolat tlaku vlastních zaměstnanců na zvyšování mezd. To vše paradoxně za situace, kdy míra nezaměstnaností zůstávala nejnižší v Evropské unii a okřídlenou se stala fráze, že „nejsou lidi“. Výsledkem pak byl nárůst ziskových marží v podnikatelském sektoru a pokles podílu mezd na vytvořeném hrubém domácím produktu.
Nyní se situace evidentně otáčí, zaměstnanci se osmělují a svou dobrou vyjednávací pozici využívají k vyjednání mzdového růstu převyšujícího výkon ekonomiky, čímž kyvadlo rozdělení bohatství pomalu posouvají zpět. Česká je přesto ještě dlouhá cesta. Průměrná reálná hrubá mzda se aktuálně nachází na stejné úrovni jako v prvním čtvrtletí roku 2018, tedy před dlouhými šesti lety. Středně- a vysokopříjmoví zaměstnanci na tom přesto jsou lépe než tehdy díky zrušení superhrubé mzdy a tedy zvýšení čistých výdělků. To se ovšem netýká nízkopříjmových, jimž tato politika prakticky nijak neprospěla. Právě nízkopříjmoví mají přitom nejvyšší sklon ke spotřebě a jejich zchudnutí tedy pociťuje celá ekonomika.
Aktuální mzdový růst ovšem právě v tomto ohled bude představovat vítanou vzpruhu a spotřeba domácností by tak letos měla být tahounem celé ekonomiky. Ve zbytku roku mzdový růst patrně ještě mírně zrychlí, o něco vyšší ovšem bude i inflace a v průměru by se tak reálné mzdy mohly zvýšit zhruba o 4,5 %. Pro Českou národní banku se jedná o pomocný argument ve prospěch zpomalení tempa snižování úrokových sazeb, které podle nás na červnovém zasedání klesnou „pouze“ o 0,25 procentního bodu.
Vít Hradil, hlavní ekonom CYRRUS