„Často se investoři poučí z chyb svých předchůdců, až když je sami zopakují a utrpí bolestivé ztráty,“ říká hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček.
Investoři si většinou myslí, že jsou při sestavování svých portfolií racionální. V praxi se však setkáváme s celou řadou stále se opakujících chyb. Jedna z nich je natolik častá, že dokonce získala své vlastní jméno. Říká se jí chyba utopených nákladů.
Představme si situaci, kdy investor potřebuje peníze a rozhodne se, že prodá část svého akciového portfolia. Na výběr má přitom dvě možnosti. Buď prodá akcie společnosti A, na kterých vydělal pěkných 10 procent nebo prodá akcie společnosti B, čímž by realizoval ztrátu 5 procent. Pro kterou možnost se pravděpodobně rozhodne?
Mnozí investoři by zřejmě prodali akcie společnosti A, tak aby měli dobrý pocit, že na burze vydělali. V jejich úvaze hrají silnou roli takzvané utopené náklady, které je nutí poměřovat vyhlídky investic vzhledem k realizované nákupní ceně. Ve skutečnosti však další vývoj investic není ovlivněn již vynaloženými náklady. Ty jsou utopené a neměly by proto ovlivňovat rozhodování.
Jediné, co by mělo být rozhodující, je úvaha nad tím, které akcie v budoucnu přinesou větší zisk. Kdybychom pro jednoduchost předpokládali, že akcie společností A i B budou pokračovat ve svých současných trendech, je jistě lepší realizovat malou ztrátu a prodat akcie společnosti B. Díky tomu se budeme moci těšit na velký zisk, až jednou prodáme akcie společnosti A.
Mnoho investorů však podlehne klamu utopených nákladů. Raději realizují malý zisk prodejem akcií společnosti A, aby mohli dál držet akcie společnosti B. Budou doufat, že jednoho dne se negativní trend otočí. Mezitím se však budou propadat do stále hlubší ztráty.
