Podle aktuálních dat Eurostatu o délce pracovního týdne tráví lidé v západní Evropě (s výjimkou Portugalska) prací výrazně méně času než na východě. Nejméně času věnují práci v hlavním pracovním poměru lidé v Nizozemí (33 h/t), naproti tomu nejvíce v Řecku (41 h/t).
ČR se svými necelými 40 hodinami se řadí jednoznačně na východ Evropy, protože zde máme osmý nejdelší pracovní týden, a to přitom rozdíl od těch před námi je vlastně jen symbolický. Jedná dobrá zpráva: za posledních deset let se pracovní týden Čechům zkrátil o 1,2 hodiny.
Výsledky jsou samozřejmě ovlivněny nejenom ekonomickou úrovní země, ale i využíváním částečných úvazků, které jsou u nás spíš raritou než běžnou praxí. Vidět je to třeba v oborech HORECA, kde Němci odpracují týdně jen 32 hodin. Naproti tomu v ČR se výsledky většiny odvětví pohybují jen těsně pod 40 hodinami s výjimkou stavebnictví (43 h/t). Na druhé straně žebříčku u nás je pak školství s 37,5 h/t.
Lze diskutovat o tom, jak je pracovní doba vyžívána, ale to vlastně může platí pro jakoukoliv zemi.
Podstatné je, že i když v práci na východě trávíme více času, ekonomicky východ stále zaostává za západem. Zde svoji roli sehrává struktura ekonomiky, respektive zaměření na nízkou či vysokou přidanou hodnotu, ale také způsoby, jakými se taková produktivita – zvláště ve službách – vlastně počítá.
Výsledky rovněž ovlivňují i kulturní rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Příkladem budiž běžné zavírání obchodů o svátcích či nedělích apod.
Možná jeden společný rys v rámci celé EU však lze najíst, a sice výrazně vyšší počet odpracovaných hodin v zemědělství. I v takovém Nizozemí, kde to v průměru vypadá za čtyřdenního pracovní týdne, zemědělci stráví prací téměř čtvrtinu více času než ostatní.
Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS