Podle přesněných údajů vzrostl HDP ve 2Q mezikvartálně o 0,4 % (původně to bylo o 0,3 %) především díky vyšším investicím a spotřebě vládního sektoru, kterým sekundoval zahraniční obchod a v malé míře i spotřeba domácností.
Právě pomalý růst spotřeby českých domácností je tak trochu překvapením. Předpokládalo se, že po odeznění vysoké inflace se reálná finanční situace domácností začne rychleji zlepšovat, což se ovšem neděje.
Reálný příjem domácností přepočtený na obyvatele fakticky ve druhém čtvrtletí poklesl o 0,1 %. Reálné výdaje tohoto sektoru sice mírně narostly, ale o žádném boomu spotřeby se hovořit vlastně nedá. Zvlášť když domácnosti dál udržují nadstandardní míru úspor a do nákupů především zboží střednědobého a dlouhodobého charakteru – tzn. aut, nábytku atp. – se rozhodně nehrnou.
Rezervovanost v utrácení pramení nejenom z obav, respektive ve snaze mít dostatečné rezervy na případné zhoršení situace, ale také v důsledku rozdílné schopnosti spořit, a tedy následně i nerovnoměrného rozložení těchto úspor. Aktuální podrobné údaje za jednotlivé skupiny obyvatel sice nemáme k dispozici, ale třeba z našich vlastních průzkumů vyplývá, že stranou si dát měsíčně alespoň dva tisíce nezvládá necelá polovina obyvatel ČR.
Z dalších podrobných výsledků stojí za pozornost třeba mírné snížení míry investic nefinančních podniků, což už naznačovala dřívější data. Firmy se do investic v nejistém čase nehrnou, a když už investují, tak jde o dopravní prostředky spíše než o technologie. Pozitivní výsledek to z pohledu dalšího růstu ekonomiky rozhodně není. Ziskovost si přitom udržují na evropské poměry stále velmi dobrou.
Text Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS, foto Freepik