Za pouhé čtyři roky postavil BEplan a jeho plány rozhodně nekončí
Vydání naší ročenky je myslím pádný důvod, abychom dali opět prostor někomu, koho zpovídáme vždy po roce pravidelně a kdo je jinak k médiím skoupý. Firma, kterou spoluvlastní, se trvale zařadila mezi středně velké makléře a i konkurence začala BEplan brát konečně vážně. řeč Je o Martinu Zoubkovi.
Víte, že jsme si o BEplanu povídali už před třemi lety poprvé? Jak vlastně vzpomínáte na úplné začátky?
Když jsem se pustil do budování nové firmy, vlastně mi nikdo moc nevěřil. Po náhle ukončené patnáctileté úspěšné kariéře u OVB mne někteří lidé odepisovali, anebo házeli do starého železa. To byla pro mě také jedna z motivací. A dnes, po čtyřech letech je tu firma BEplan s více než 350 spolupracovníky zapsanými v registru ČNB. Jsme aktivní nejen v ČR, ale i na Slovensku.
Ano, o oslavě čtyř let vaší existence jsem slyšel – a slyšel jsem také, že s tím bylo spojené jisté vaše životní jubileum?
BEplan jsme sice založili o trochu dříve, ale od podpisu prvních „jednotek“ uplynuly čtyři roky. A tak jsme udělali před měsícem velkou akci tady v Praze a spojil jsem oslavu čtyř let BEplanu s oslavou svých 40 let. A byla to krásná, opulentní oslava.
Když jsme u toho bilancování, pojďme se vrátit k úplným začátkům. Kdy jste vlastně začal podnikat?
Nedá se to úplně nazvat podnikání, ale když jsem si na střední škole chtěl něco přivydělat, táta mi dal možnost posbírat meruňky u nás na zahradě a pak prodat. A že jich bylo hodně! Byl to tehdy můj jediný zdroj příjmu a skvělá škola života. Dnes už jsem chytřejší, takže bych z meruněk udělat meruňkovici v limitované verzi :-).
Jak vám to šlo ve škole?
Byl jsem šprt, přiznávám, takže mi to docela šlo. Pocházím z malé vesnice na Moravě, peníze jsme žádné moc neměli. Neviděl jsem jinou alternativu, jak se dostat do světa než vzděláním. A to se mi splnilo, díky VŠE jsem se dostal k podnikání. Kdybych tenkrát nešel studovat do Prahy, nebyl na kolejích sám hozenej do vody, v neznámém prostředí. Hodně mi to tenkrát dalo.
A co třeba vaši původní spolupracovníci, kamarádi, kde jsou teď? Bavíte se spolu, nebo si přetahujete poradce?
Já se dokážu bavit s každým, nepálím za sebou mosty. A vlastně ani nevím, kde kdo je – někdo skončil, někoho semlel pool… Já nikomu nikoho nepřetahuju, je to normální byznys jako každý jiný – lidé přicházejí a odcházejí. Jak k nám, tak od nás. Je pravda, že k nám teď víc chodí lidi od konkurence, ale já měl tolik lidí, že jsou dnes některé firmy téměř na nich postaveny, a kdyby tam nebyli, tak téměř zaniknou. Ale to je normální koloběh, jinak bychom se všichni museli nenávidět a nebavit. Takže já s nikým problém nemám. Dokonce mám několik dobrých kamarádů u konkurence a naopak si vycházíme vstříc a podporujeme se. A to, že nám někdo odejde jinam, neřešíme – to bylo, je a vždycky bude.
Takže konkurenci neřešíte?
Neřeším, fandím, nepomlouvám…
Já vás sleduju na Instagramu, mně nic nenamluvíte 🙂
Dobře – snažím se být neutrální, ale když někdo řeší mě, samozřejmě musím reagovat, to je přece jasné.
Když už jsme se dostali k „sociálkám“, co vy a sociální sítě? Jste hodně aktivní na Facebooku, na Instagramu, ale od vás bych spíš čekal LinkedIn?
LinkedIn mě moc nebere, je takovej uměle oficiální, naškrobenej… Dávám přednost uvolněným způsobům komunikace…
Řekněte mi ale jedno – na sociálkách je kdekdo a připadá mi, že každý je tam odborník na něco. Radí, jak dělat správně finance, všichni školí po zoomu, jsou experti, jsou lektoři… Jak to vnímáte?
Sociálky jsou vlastně ohromně spravedlivé, protože možnost svého kanálu má vlastně každý. A myslím, že lidé se už naučili, že pokud se mám někým skutečně inspirovat, chci vědět, co má za sebou, co dokázal a že tím, co školí, skutečně prošel a jsou to jeho poznatky. Ale vy jste se ptal na takové ty různé chytráky, co učí, jak rychle vydělávat peníze a přitom jich sami moc nevydělali. No taky jich není málo, ale myslím, že průměrně inteligentní člověk je prohlédne raz dva.
Položím vám pár osobních otázek, můžu?
Ptejte se, uvidíme.
Jak nejraději trávíte čas se svými dětmi?
Nejvíc jezdíme na kole, ale když mám na kluky čas, oni vlastně milují jakoukoli venkovní aktivitu. Čas s nimi si chráním, protože si ho vzájemně moc a moc užíváme. Přál bych si ho mít trochu víc, protože vidím, jak mi rostou před očima. Znáte to.
A jak vypadá ideální večer s manželkou?
Ty se od doby, kdy máme děti, dost podstatně změnily. Takže bez dětí… Dřív jsme dorazili domů, dali si víno a přemýšleli, kam zajdeme na večeři, nebo do kina, zkrátka někam ven. Teď se všechno točí kolem dětí, takže když se nám je podaří dát spát kolem desáté, tak po celém pracovním dni a všem opravdu toužíme po jednom – jít si lehnout. Základem je kluky unavit, neb pak mají méně energie, jsou unavenější a chtějí jít dříve spát. Takže ideální večer – zajistíme si hlídání a můžeme být s Olí spolu a mít se jen pro sebe…
Sportujete?
Léta chodím do fitka, už je to taková moje samozřejmost. Ale teď v mém věku jsem začal sportovat víc. Asi jak cítím, že je to potřeba. A tak kromě občasného golfu jsem – asi jako každý v Čechách během covidu – začal jezdit na kole, resp. elektrokole. Musím říct, že mě to hodně chytlo.
Oblíbené jídlo?
Sushi. Jakékoli těstoviny. Pudink.
Prvních pět aut?
Hodně stará Hyundai sonáta. Jak říkal jeden můj známý – ani zloděj ti ji nevykrade, neb má svoji čest. Pak Mercedes CLS AMG. A přiznávám, že to AMG tam bylo nalepené :-). Potom Ferrari California – tu jsem miloval, kabrio s pevnou střechou. To byla fakt pecka, rád bych se k němu vrátil. A Lamborghini Aventador – asi největší miláček, ale nejméně praktické auto. Ale vždycky zážitek, kdykoli jsem s ním jel do práce – a že jsem s ním jezdil do práce denně. Najel jsem s ním asi 80 tisíc kilometrů a málem ho nikdo ani nechtěl po těch šesti letech. Teď mám v garáži trochu praktičtější auta.
Hodně času trávíte v jižním Španělsku – má to nějaký důvod?
Mám to tam hodně rád. Jezdíme tam už léta, máme tam druhý domov.
Budete tam zakládat pobočku BEplan?
Ano, zkusím to, až bude víc času. Teď se ještě musím soustředit na Čechy a hlavně Slovensko.
Jak vám Slovensko jde?
Velmi dobře. Možná líp než v Čechách. Jsme tam něco málo přes rok a už jsme na třetině výkonu ČR.
Čím si to vysvětlujete?
Od začátku jsme měli na Slovensku skvělý tým. A tím, že jsme byli hodně vidět i v Čechách, šlo tam k nám hodně lidí z OVB a další konkurence. Dokonce k nám přešly a stále ještě chodí celé struktury. Takový růst je pak znát.
Pamatujete se ještě na svoje začátky? Třeba na první klienty?
K tomu se váže jedna skvělá historka z nedávné doby. Ozval se mi jeden z prvních klientů, super člověk, který mi na začátku hodně pomohl – uzavřel si všechny možné produkty – na sebe, manželku a děti. Jen aby mi pomohl. A nedávno si chtěl vybrat jeden fond. Tak mi zavolal a já se ho snažil přehodit na nějakého poradce, ale on trval na tom, že to musím udělat já. Nemohl jsem nevyhovět. No, a když jsme byli na schůzce, tak se mě zeptal, proč je tam se mnou ještě jeden člověk? Tak mu říkám: Víte, ten to všechno za nás vyřídí, a my si budeme povídat. Já už totiž klienty 18 let nedělám.
Takže nejste finanční poradce?
Jsem a nejsem, jak se to vezme. Vždycky říkám, že nedělám finančního poradce, ale že podnikám v oboru finančního poradenství – a to je rozdíl. Vždy jsem se snažil těm všem škarohlídům z konkurence, kteří řešili moje finanční poradenství (jako že žádné není) vysvětlit, že já klienty nedělám. Řeším strukturu, obchod, motivaci. Produkty si řeší poradci, specialisté. Myslím, že to spousta lidí dodnes nechápe.
Sháníte pořád lidi?
Není to tak, že bychom je nutně potřebovali, ale jsme strukturální firma a ten hlavní produkt jsou lidé – struktura! Takže ano, recruiting je moje hlavní disciplína. A je to kategorie královská! Ne každý ji umí a hlavně je to nekonečný a náročný proces. Já ho miluju a už je vlastně nedílnou součástí mého života.
Dá se recruiting naučit?
Mám na to tisíce slidů. A jestli to lze naučit? Částečně ano, bez učení to nejde – nikdo se nenarodí jako headhunter.
Dáte mi aspoň nějaký tip, trik?
Ne. To není na pár řádků – ale přijďte na moji přednášku.
A jaký je tedy vhodný člověk do finančního poradenství? Jaký je jeho profil? Dá se to nějak poznat u nováčka na pohovoru?
Otázka, kterou se zabývám celý život. V podstatě to poznáte 50:50 – a z toho vyplývá, že ne. Dřív jsme se s kolegy v kanceláři sázeli, zda člověk, který přišel na pohovor, bude dobrý, anebo zda brzy skončí. Kolikrát přišel někdo super oblečený, působil slibně, dobře mluvil atd. Všichni jsme tipovali, že to bude pecka, že z něj bude top ředitel. A on po šesti měsících nedokázal nic – a pak skončil. A pak někdo, koho jsme přijali víceméně na zkoušku, byl po půl roce jak vyměněný, překonával rekordy atd. Takže vlastně se to uhodnout nedá – a to myslím naprosto vážně!!! Do lidí na začátku nevidíte. Rozhodnou činy, aktivita a výsledky.
Poslední otázka, co plánujete do budoucna v BEplanu? Nějaké nové projekty?
Mým hlavním fokusem jsou finance, přesně řečeno finanční poradenství. Pouštět se do něčeho jiného nechci. Vymýšlet různé super truper projekty vedle financí, to nechávám jiným. Možná to nezní tak vzletně a noblesně, ale chci ať „moji“ lidé rostou, chci vychovávat nástupce. Jsem stará škola, ale vím, co funguje – umím vytvořit z lidí hvězdy. Když budou chtít a makat, vím, že dnes u nás mohou lidé růst – a na to se chci soustředit. Mám růstové prostředí a já osobně jsem dříve vychoval desítky úspěšných strukturálních ředitelů. A na to se chci teď soustředit. Chci pomoci lidem realizovat se, vydělat si a plnit si sny. Tak jak jsem si je plnil dříve i já.
