Začátek roku znovu otevírá téma stavu veřejných financí. Finální čísla za rok 2025 ukazují, že tzv. volební rok nepřinesl žádné zlepšení. Státní rozpočet skončil se schodkem 290,7 mld. Kč, tedy nad původním plánem a stále na velmi vysoké úrovni. Po očištění o příjmy a výdaje z EU činí deficit zhruba 250 mld. Kč – méně dramatické, avšak stále nepříznivé číslo.
Výhled na rok 2026 optimismu nepřidává. Podle ministryně financí Aleny Schillerové bude velmi obtížné udržet deficit pod hranicí 300 mld. Kč. Kde leží největší rizika a co nás čeká v delším horizontu?
Mandatorní výdaje dál omezují manévrovací prostor vlády
Největší část státního rozpočtu tvoří výdaje, které vláda každoročně fakticky neovlivňuje – mandatorní a kvazimandatorní položky vyplývající ze zákonů, valorizačních mechanismů, mzdových tabulek či mezinárodních závazků.
Už při schvalování rozpočtu na rok 2025 Ministerstvo financí uvedlo, že z celkových výdajů 2 327,1 mld. Kč připadá na tyto povinné položky 1 796,9 mld. Kč, z toho čistě mandatorní výdaje činí 1 369,1 mld. Kč. Politický prostor pro rozhodování je tak omezen jen na malý zbytek rozpočtu.
Automatický růst výdajů zvyšuje setrvačnost rozpočtu
Tento typ výdajů má tendenci se v čase automaticky zvyšovat – vlivem demografie, valorizací či zákonných nároků. Rozpočet tak nese vysokou setrvačnost i v relativně klidných letech.
Čím větší podíl rozpočtu je předem „rozdaný“, tím méně prostoru má vláda pro vlastní priority, jako jsou investice, školství, obrana či daňové úpravy, aniž by musela zvyšovat daně nebo zasahovat do parametrů těchto automatických výdajů.
Náklady na dluh rychle rostou a mají přednostní charakter
Druhým zásadním tlakem jsou rostoucí náklady na obsluhu státního dluhu. Ty jsou nevyhnutelné a mají přednostní charakter – úroky se platit musí bez ohledu na politické priority.
V roce 2025 dosáhly výdaje na obsluhu dluhu 98,1 mld. Kč, což je meziročně o 9,7 mld. Kč více. Pokud se naplní rozpočtové priority nové vlády, lze očekávat, že schodky budou v dalších čtyřech letech setrvávat kolem 250–300 mld. Kč.
V případě ekonomického zpomalení hrozí návrat k „covidovým sekerám“ a ještě vyšším deficitům. Zadlužení by tak mohlo do roku 2030 vystoupat až k 47 % HDP – nejvyšší úrovni v historii ČR.
Do roku 2030 mohou úroky přesáhnout 150 miliard ročně
Pokud by se v příštích čtyřech letech skutečně nahromadil nový dluh ve výši zhruba 1 200 mld. Kč, pak při současných výnosech desetiletých dluhopisů kolem 4,32 % znamená tento objem dodatečný úrokový účet přibližně 52 mld. Kč ročně.
V kombinaci s již existujícím dluhem by se tak celkové výdaje na obsluhu dluhu mohly kolem roku 2030 dostat nad 150 mld. Kč ročně.
Éra schodků 50 až 100 miliard je pryč
Z výše uvedeného je zřejmé, že období relativně nízkých schodků skončilo. Dodržet maastrichtský limit 3 % deficitu bude stále obtížnější bez zásadních zásahů na příjmové či výdajové straně.
V případě silnějších ekonomických šoků mohou deficity rychle vystoupat k 5–6 %. České veřejné finance tak dál čekají na odvážné reformátory. Jak poznamenává autor, možná by Česko potřebovalo „svého“ Javiera Mileiho, který by přinesl tolik potřebný rozpočtový pořádek.
Kryštof Míšek, hlavní ekonom Argos Capital