Bleskový odhad českého HDP se sice dozvíme až zítra, ale už nyní máme k dispozici první čísla za země EU. A rozhodně to není pohled příjemný, zvlášť pokud jde o největší unijní ekonomiky.
Německo se podle očekávání v závěru roku dostalo opět do útlumu. Ani předchozí čtvrtletí nebyly nijak zvlášť pozitivní, takže celý loňský rok uzavírá Německo poklesem a přepisováním výhledů pro rok letošní. Pokud se zadaří, bude letos německá ekonomika alespoň stagnovat. Cynik by řekl, že se Německu podařilo úspěšně nastoupit na cestu nerůstu.
V mínusu byla ve čtvrtém kvartále i Francie a Irsko, které ovšem vzhledem k jeho specifické pozici daňového ráje nemá vlastně smysl nijak hodnotit. Celkově eurozóna navzdory zklidnění energetických trhů a snížení úrokových sazeb v závěru loňského roku stagnovala.
Je zřejmé, že problém nerůstu už není cyklického ale strukturálního charakteru. Primárně se odvíjí od nástupu deindustrializace, kterou dále povzbudila energetická drahota a bující byrokracie. Kontrast mezi EU a USA snad už nemůže být větší.
S loňskými slabými čísly se nejspíš budou přepisovat i výhledy na rok letošní, od něhož se v EU čekal nástup konjunktury. Je otázkou, jestli se podaří dosáhnout alespoň jednoprocentního růstu v časech, což zhoršuje i vyhlídky pro letošní rok v Česku.
Je obtížné si představit, že se v těchto podmínkách tuzemské firmy vrhnou do masivních investic a spotřebitelé do velkých nákupů. Pokud ČR dosáhne dvouprocentního růstu, bude to možné považovat za velký úspěch. A to ještě nepočítám eventuální zavedení cel ze strany USA.
Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS