Spotřebitelské ceny vzrostly v únoru o 0,6 % oproti lednu, ve kterém meziměsíčně vzrostly o 6 % vlivem skokového zdražení energií. Meziročně spotřebitelské ceny vzrostly o 16,7 % (po 17,5 % o měsíc dříve), což je v souladu s tržním i naším odhadem, který byl jen o desetinku procentního bodu nižší.
Jak se předpokládalo, předchozí razantní nárůst cen v sektoru bydlení se již neobjevil a ceny bydlení, vody, energie a paliv dokonce korigovaly dolů meziměsíčně o 0,3 %. Zde působí nastavený cenový strop pro elektřinu a zemní plyn, který ceny nepustí po zbytek roku o moc výše. Pro rok 2024 ale připravuje možnost zdražení, především v případě, že velkoobchodní ceny energií letos v zimě ještě porostou.
Navzdory dobré zprávě, že inflace konečně nepřekvapila silnější dynamikou, ukazují data na stále robustní cenové tlaky v sektoru služeb. V segmentu stravování a ubytování například ceny vzrostly meziměsíčně o 0,9 %, nejvíce ale v rekreaci a kultuře o 2,6 %. Na druhé straně ale proinflačně působila sezónnost u dovolených.
I když čekáme pozvolný pokles tempa růstu cen v jádrové složce inflace, obáváme se, že napjatý trh práce a během letošního roku zvyšující se tempo nominálních mezd, bude držet inflaci v sektoru služeb poměrně setrvalou. Opačným směrem jde riziko výraznějšího poklesu spotřeby domácností, než naše prognóza předpokládá.
Výsledek inflace je v souladu i s prognózou ČNB, která v únoru čekala meziroční míru na 16,5 %. Pro bankovní radu tak dnešní výsledek patrně nemění nic na pozici preferující stabilitu úrokových sazeb.
Po průměrné inflaci na 15,1 % v 2022, očekáváme inflaci letos na 11,3 % proti původnímu odhadu 8,8 %. Důvodem je především silnější cenový impulz během ledna, který posouvá vzhůru meziroční inflaci i pro zbylé měsíce, a očekáváná setrvačnost cenových tlaků. Ve srovnání se zimní prognózou vyhodnocujeme aktuální predikci z pohledu rizik jako vyváženější.
Mezi proinflační rizika řadíme utažený trh práce a dle našeho modelu snížený potenciál ekonomiky, což zmenšuje prostor pro oživení poptávky, aniž by docházelo k tvorbě proinflačních tlaků. Naopak riziko nižší inflace se přímo váže na riziko nižšího než predikovaného růstu HDP skrze nižší spotřebu domácností. Stejně jako v případě eurozóny očekáváme pomalý návrat k 2% cíli z důvodu strukturálních změn v globální ekonomice.
David Vagenknecht, analytik Raiffeisenbank
