Pořízení i financování vlastního bydlení je dnes poměrně snadné. Pro získání hypotéky stačí prokázat dostatečně vysoký a stabilní příjem a mít našetřeno na část kupní ceny. Přečtěte si, jak se financovalo bydlení před 50 lety.
Cesta k vlastnímu bydlení je v současné době výrazně snazší než v sedmdesátých letech minulého století. Stát dnes nijak neomezuje soukromé vlastnictví nemovitostí, máme funkční trh s nemovitostmi a je také mnohem více možností financování vlastního bydlení. K pořízení bytu, rodinného domu či stavebního pozemku dnes Češi běžně využívají hypotéky i úvěry ze stavebního spoření. Jak to bylo v sedmdesátých letech?
70. léta ve znamení masivní výstavby sídlišť
V dobách socialismu byl bytový fond ve státním nebo kolektivním vlastnictví. Sedmdesátá léta minulého století se nesla v duchu intenzivní výstavby velkých panelových sídlišť. Hlavním cílem tehdejší bytové politiky bylo co nejrychleji zajistit dostupné a kvalitní bydlení především pro mladé rodiny a pracující třídu. Od roku 1970 do roku 1980 bylo na území Československa dokončeno nejvíce bytů v historii, a to více než 821 tisíc. V soukromém vlastnictví zůstaly pouze menší rodinné domky. Novostavby rodinných domů vznikaly převážně svépomocí nebo v rámci projektů stavebních bytových družstev. Postavit si vlastní rodinný dům ovšem nebylo nikterak jednoduché, scházel totiž materiál i potřební řemeslníci. Stavba vlastního rodinného domu se proto mnohdy protáhla na řadu let.
K získávání bytů pomáhaly úplatky
Státní byt nebylo možné koupit, ale jedinou cestou k jeho užívání bylo získání dekretu. Na státní byty existovaly pořadníky a jejich přidělování mělo svá „pravidla“. „Vyšší šanci na přidělení bytu měli například aktivní členové komunistické strany, mladé rodiny s dětmi nebo sezdané páry pracující v některém z důležitých odvětví ekonomiky. K rychlejšímu získání státního bytu v řadě případů pomohly i úplatky. K rychlejší bytové výstavbě výrazně přispěla stavební bytová družstva. Zájemci o bydlení v družstevním bytě museli složit akontaci na byt a po jeho získání splácet úvěr v rámci měsíčního nájemného,“ vysvětluje hypoteční specialistka Veronika Hegrová z Hyponamiru.cz.
Omezené možnosti financování
Za socialismu bylo možné nabývat do osobního vlastnictví pouze rodinné domy a objekty určené pro individuální rekreaci. Při financování těchto nemovitostí se lidé často spoléhali na vlastní úspory. Z dnešního pohledu byly možnosti získání úvěru velmi omezené a hypotéky u nás v té době vůbec neexistovaly. V některých případech bylo možné žádat o příspěvek od národního výboru nebo půjčku od České státní spořitelny.
Ze strany státu byla podporována především výstavba řadových rodinných domů. Jejich podoba ovšem byla do značné míry určována státními regulacemi – diktována byla jejich podoba, velikost oken, balkónů, předzahrádek a podobně.
„Například od roku 1977 bylo možné podle vyhlášky získat od státní spořitelny půjčku na výstavbu až do výše 200 tisíc korun. Konkrétní výše půjčky byla sjednávána individuálně s ohledem na finanční zajištění výstavby a zásady návratnosti. Maximální doba splatnosti půjčky byla 30 let od vydání stavebního povolení. Úroková sazba byla 2,7 %. Při výstavbě skupinových domků splňujících technické podmínky stanovené tehdejšími ministerstvy výstavby a techniky čila úroková sazba 1 %,“ dodává Veronika Hegrová z Hyponamiru.cz.
