Stačilo by se soustředit na ropu, která má pro Kreml větší význam než plyn. Podle údajů ruské centrální banky se loni vyvezla ropa a ropné produkty za téměř 180 miliard dolarů. Export ruského zemního plynu přes potrubí byl vyčíslen na 54 miliard dolarů.
Zároveň je EU na ruském plynu závislá asi ze 40 %, kdežto na ropě asi ze třetiny. Navíc lze výpadek ruské ropy snáze a pružněji nahradit z jiných zdrojů. Základní otázka samozřejmě zní, jak se pokud možno vyvarovat cenového šoku. Ten je navíc dvojsečný. Nejenže dopadá na západní spotřebitele, ale zároveň pomáhá Rusku – vyšší příjmy za dražší ropu by mu mohly do značné míry kompenzovat ztracené peníze z menšího prodaného množství.
U íránského embarga se lze inspirovat také v klíčovém nástroji, který by Kremlu výrazně zkomplikoval nakládání s vyplacenými penězi. Při nákupu ropy od Íránu platí, že peníze neplynou tamní vládě, ale zůstávají vázané na bankovních účtech ve třetích zemích a lze je použít jenom na dvoustranný obchod. Blokování takových „ruských“ peněz by byl navíc potenciální zdroj pro reparace poničené Ukrajině.
Na Rusko by platil „íránský“ model
