Nezaměstnanost v ČR stále pozvolna narůstá a v únoru už dosáhla 4,4 %. Byl to nejhorší únorový výsledek za posledních osm let.
Trend růstu nezaměstnanosti je patrný z očištěných dat už téměř rok a půl. Jeho příčnou je především propouštění v průmyslu, který se pod tlakem slabších zakázek už delší dobu zbavuje zaměstnanců.
V první fázi bylo celkem snadné přejít do jiného odvětví, avšak postupně se možnosti krátily. Pozitivní efekt na statistiky nezaměstnanosti měly i předčasné odchody do důchodu. Dokud platily zvýhodněné podmínky, tisíce lidí raději z trhu práce odešly. Čísla to sice vylepšilo, firmy se tak mohly spolehnout na přirozený úbytek pracovníků, avšak to vše za cenu zvýšených výdajů státního rozpočtu.
Hodnotit, jak se situace změnila z pohledu nabízených pozic, v tuto chvíli v podstatě nejde. Potom, co se vyčistily statistiky volných pracovních míst, jsou jejich počty nesrovnatelně nižší. Na jedno volné místo tak nyní připadají téměř čtyři nezaměstnaní. A smysl nemá ani hodnotit přírůstek volných míst za poslední měsíc. Část míst, která byla administrativně škrtnuta se totiž může vracet s tím, že si firmy uvědomily, že je vhodné čas od času svoji poptávku po pracovnících aktualizovat.
Co čekat dál? V dalších měsících nepochybně zafungují sezónní práce, které nezaměstnanost sníží, avšak jen dočasně. Dokud se ekonomika pořádně nerozjede, nebudou nepoleví ani tlak na propouštění a nebudou vznikat ve větší míře ani nová pracovní místa. Nezaměstnanost proto letos pravděpodobně dosáhne na konci roku 4,5 %.
Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS