Meziroční inflace v eurozóně, kterou sleduje ECB, se podle předběžného odhadu Eurostatu v únoru snížila z 8,6 % na 8,5 % a stále je tak velmi daleko dvouprocentnímu cíli této centrální banky.
Vedle toho jádrová inflace, která je očištěná o vliv cen potravin, alkoholu, tabáku a energií, stále ještě roste. Z lednových 5,3 % se v únoru zvýšila na nové maximum 5,6 %, a tím potvrdila obavy z přetrvávání inflačních tlaků v evropské ekonomice. Na rekordu je opět v největších unijních ekonomikách – v Německu a ve Francii.
Příběh o rychlém odeznívání inflační vlny tak prozatím bere za své a vidět je to jednoznačně na vývoji budoucích sazeb na finančních trzích, kde jsou rostou sázky na další zvyšování sazeb ECB. Jestliže na začátku roku finanční trhy předpokládaly, že se ECB zastaví na hranici 3,50 %, nyní se už očekávání trhů posunují ke čtyřce.
ECB už avizovala, že v březnu své sazby zvýší o dalších padesát bazických bodů, nicméně vše zatím nasvědčuje tomu, že razantně bude muset pokračovat i poté. A brzdit ji v tom zřejmě nebudou ani inflační očekávání. Postupně se sice snižují, ale pořád jsou na hony vzdálená předcovidovému normálu.
ECB proto bude muset nejenom sazby dále navyšovat, ale také začít rychleji „pálit“ eura, která v časech pandemie až téměř neuvěřitelně rychle tiskla. Plán, že postupně začne z trhu stahovat 15 mld.. eur měsíčně (vlastně jen o tuto částku bude pomaleji reinvestovat své extrémní portfolio) je z pohledu čtyř-biliónového covidového nárůstu objemu její bilance vlastně jen symbolickým gestem.
Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS
