V souvislosti se vzrušenou debatou o euru zaznívá ve veřejném prostoru celá řada mýtů. Jeden z nich se týká Řecka a hodnocení jeho hospodářského vývoje po dluhové krizi prizmatem posledních let jako “úspěch” nebo dokonce “hladké přistání”. Jedná se o zajímavý intelektuální obrat – původně byl totiž řecký příběh akcentován především odpůrci přijetí eura jako odstrašující příklad.
Jaká jsou fakta? Řecká ekonomika vyrostla od začátku pandemie přibližně o 6 %, což ji řadí k lepší polovině v rámci Evropské unie, nikoli však premiantům. K těm ale Řecko patří v případě tempa redukce veřejného zadlužení. Za poslední tři roky klesl řecký veřejný dluh vůči HDP z 210 % na 167 %, a tou zásluhou vysokého nominálního růstu HDP, ale také díky relativně rozumné rozpočtové politice. I proto získal řecký dluh opětovně investiční rating, byť je nadále s přehledem nejvyšší v celé EU.
Hodnotit řecký příběh pohledem na vývoj posledních tří let je však zavádějící. Řecká ekonomika se sice vrátila na předpandemickou úroveň, ale oproti začátku finanční krize v roce 2008 ztrácí ekonomika celých 22 % (!). Hloubkou propadu a délkou trvání se řecká krize řadí k těm nejhorším v moderní historii a překoná i americkou Velkou depresi. Podobně drastický propad životní úrovně dokumentuje i pohled na vývoj reálných mezd, jež za rokem 2008 zaostávají o přibližně 20 %. Míra nezaměstnanosti se pak konečně nachází pod 10 %, nicméně pokles z 28% maxim trval celých deset let.
Shrnuto, podtrženo, Řecko si prošlo extrémně bolestivým procesem přizpůsobení. Jedná se o adekvátní trest za morální hazard uvnitř měnové unie? Zpětným pohledem se zdají náklady politiky „fiskální přísnosti“ nadiktované tzv. troikou (Komise, ECB a Fond) neadekvátně vysoké, což ostatně přiznává i Mezinárodní měnový fond. Argumentovat ve prospěch přijetí eura úspěšným řeckým příběhem proto v porovnání s daty obstojí jen stěží. Mimochodem, aktuální odhady hovoří o tom, že by se řecká ekonomika mohla vrátit na úroveň z roku 2008 již v polovině 30. let…
Dominik Rusinko, analytik ČSOB