I my bohužel stále platíme ruské vrahy, země EU posílají denně Rusku asi 850 milionů eur (skoro 21 miliard korun) za ropu a plyn. Cesta k úplnému embargu na ropu není lehká, na plyn zatím nemožná. Ropných tankerů je na světě přes 12 000, přesto je nutné přijmout určitý postupný zákaz. Každý stát má trochu jiné podmínky, žádný nechce příliš omezit své vlastní obyvatele, aby vydržela solidarita vůči zrůdě, která nám hrozí atomovými bombami. Slovenský Slovnaft neumí zpracovat jinou než ruskou ropu, navíc nožem do zad hrozí obézní nový Benito – již se pozapomnělo, že slovo fascio znamená svazek (prutů) a co z toho vzešlo v návaznosti na stát (až Hitler navázal fašismus na národ).
Sankce tak budou muset mít určité „výjimky“, přestože Rusko od začátku války na Ukrajině zdvojnásobilo příjmy z prodeje plynu, ropy a uhlí do EU. Za ropu však inkasuje nejvíc a Rusko vydělává na růstu cen fosilních paliv, přestože objem dodávek se kvůli embargu a sankcím snížil. Evropská jednota se tedy poněkud drolí, snad ale nebude nutné eliminovat ty „podplacené“. Příklad Německa ilustruje ústup od ruských energií: závislost na uhlí se snížila ze 45 % před válkou na nynějších 8 %, závislost na ropě klesla z 35 % na 12 % a u plynu se snížila z 55 % před válkou na Ukrajině na současných 35 %.