Prosincové výrobní inflace naznačuje, že inflace v průmyslu – jako největším tuzemském odvětví – pozvolna opadá. Ceny se tam totiž meziměsíčně snížily o 1,1 %, a rozhodně ne jenom díky příznivému vývoji na trhu s ropou a jejími deriváty. Pozvolna je vidět pozitivní vliv poklesu cen komodit i v chemickém průmyslu a ve zpracování kovů. Meziroční růst cenv průmyslu nyní dosahuje „jen“ 20,1 %, zatímco ještě před půl rokem to bylo 28,5 %.
Nic podobně pozitivního se zatím ovšem nedá říct o energetice, kde ceny v posledním měsíci opět vzrostly a meziročně jsou o téměř 54 % výše.
Pozitivní zprávou je zpomalování cen stavebních materiálů (na 16 %), avšak stejně jako v případě celého průmyslu je teď otázkou, jak budou vypadat firemní ceníky pro rok 2023. Teprve až v lednové inflaci uvidíme, jakou cenovou politiku hodlají firmy razit v čase ekonomického útlumu. V tuto chvíli je vidět spíše více argumentů pro umírněný cenový vývoj v průmyslu než pro jeho akceleraci.
Sílící koruna zlevňuje dovážené komponenty a suroviny, které navíc výrazně zlevnily. Velmi příznivé jsou i ceny v námořní dopravě, neboť se v podstatě vrátily na předcovidovou úroveň. Negativní je nicméně stále efekt vysokých cen energií, byť v posledních týdnech ceny silové elektřiny na německé burze pozvolna klesají.
Odhadovat vývoj letošních výrobních cen bude mít proto smysl teprve až po zveřejnění lednové inflace.
Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS
