Předběžný výsledek českého HDP za druhý kvartál nelze označit jinak než zklamáním. Růst o 0,6 % výrazně zaostal za očekáváním trhu i za našim docela pesimistickým odhadem. A to přitom ekonomika ještě v úvodu roku o 0,3 % klesala.
Meziroční číslo sice může někoho ohromit, avšak je třeba je brát v kontextu. V meziročním srovnání sice česká ekonomika poskočila o 7,8 %, avšak jen díky velmi nízkému srovnávacímu základu z doby první vlny pandemie, kdy HDP propadl o téměř 11 %.
Zatím nejsou k dispozici žádné podrobnosti a zveřejněny nebyly zatím ani červnové výsledky za jednotlivá odvětví, takže o příčinách slabého výsledku lze jen spekulovat. Z dílčích zpráv lze usuzovat, že boom odložené spotřeby zatím nebyl nikterak silný, a to ani navzdory rozvolnění, ke kterému ve druhém čtvrtletí došlo.
Na průmysl navíc začaly doléhat problémy s logistikou, a tak tento dosavadní lídr ekonomiky jede ve srovnání se začátkem na menší výkon, ačkoliv o zakázky rozhodně nemá nouzi. To ostatně potvrzují už průzkumy důvěry v tomto odvětví několik měsíců za sebou.
Jediným povzbudivým číslem tak je snad jen růst zaměstnanosti ve srovnání s prvním čtvrtletím. S oživením ekonomiky – byť není nijak dechberoucí – přichází růst zaměstnanosti a současně pokles nezaměstnanosti a situace se alespoň zde začíná přibližovat předkovidové době. Pro firmy to však znamená o to větší problém se sháněním zaměstnanců.
Na přehodnocování výhledů pro letošní rok pod dojmem předběžného odhadu HDP je nicméně ještě čas… Dokud nebudou k dispozici podrobnosti, a zvláště pak nebude jasná situace v největším tuzemském odvětví – v průmyslu.
