Ceny českých průmyslových výrobců vykázaly v říjnu meziroční růst o 24,1 %, což odpovídá 0,6 % meziměsíčně. Oproti září tak došlo ke znatelnému snížení tempa zdražování, které tehdy dosahovalo 25,8 % meziročně a 1,2 % meziměsíčně.
Meziročnímu srovnání nadále dominuje odvětví elektřiny, plynu a páry, které poskočilo o 56,8 %, následované potravinářskými výrobky (25,8 %). Nejumírněnější byl naopak cenový vývoj u výroby dopravních prostředků (3,5 %). Meziměsíčně se pak nejsvižněji zdražovalo u těžby a dobývání a výše zmíněných potravinářských výrobků (shodně 2,2 %), zatímco u elektřiny, plynu a páry došlo k poklesu cen o 2,8 %. S přihlédnutím k vahám jednotlivých sektorů pak české průmyslové ceny meziročně tlačily vzhůru opět primárně elektřina, plyn a pára (příspěvek 8,5 procentního bodu), meziměsíčně pak potravinářské výrobky (0,3pb).
U zemědělských výrobců byl evidován meziroční růst cen o 27,1 %, což odpovídá meziměsíčnímu zlevnění o 3,0 %. Stavební práce vykázaly zdražení o 12,0 meziročně a o 0,3 % meziměsíčně. Tržní služby pro podniky pak narostly o 6,3 % meziročně a o 0,1 % meziměsíčně.
Výrobní inflace v českém průmyslovém sektoru mírně polevuje, ovšem na oslavy je ještě příliš brzy. Zpomalení jejího tempa do značné míry reflektuje předchozí raketovou dynamiku, ve srovnání se kterou se i dříve hrozivá čísla nyní jeví jako uklidnění. Z dostupných informací ze zbytku Evropy a indexů PMI pak vyplývá, že růst cen bude patrně pokračovat i v nadcházejících měsících. Průsak výrobní inflace do té spotřebitelské by měl ovšem slábnout, jelikož firmy při snaze o přenášení rostoucích cen na zákazníky již narážejí na limity schopnosti a ochoty spotřebitelů dále připlácet. Výsledkem tak bude pravděpodobně další pokles ziskovosti podniků, což část z nich v dohledné době může dotlačit k rozhodnutí o omezení či zastavení výroby. Za celý letošní rok pak předpokládáme, že výrobní ceny v průmyslu dosáhnou průměrného růstu o dramatických 24,8 %.
Vát Hradil, hlavní ekonom CYRRUS
