Podle aktuálně zveřejněného předběžného odhadu Eurostatu zůstala celková inflace v eurozóně na úrovni 5,3 % a má tak stále ještě velmi daleko k cílovým dvěma procentům. A totéž platí i pro jádrovou inflaci, která sice poklesla, ale je právě stejně tak vysoko jako ta celková.
Z podrobnějších výsledků vyplývá, že se inflační tlaky nemizí, ale přesunují se z energií zejména do služeb. Zatímco totiž příznivější ceny na energetických trzích inflaci fakticky už konečně tlumí, své ceny začali zvyšovat prodejci zboží a poskytovatelé služeb, a to ať už z důvodu vyšších nákladů na vstupy včetně mezd. Svoji roli sehrála i očekávání vysoké poptávky spotřebitelů, kteří nejspíš měli přehlížet postupně nenápadné zdražování. Jak ale už vyplynulo z předchozích tvrdých dat o HDP nebo i průzkumů (viz PMI), poptávka je cenově citlivá, a tak poskytovatelé služeb budou muset své plány vrátit opět zpátky do reality.
Dnes zveřejněná inflační data jsou spíše zklamáním, protože se čekal pokles celkové inflace i rychlejší ústup té jádrové. Pro ECB je to další jasný signál k tomu, aby ještě nešlapala na brzdu a v září opět zvýšila své úrokové sazby. Už vzhledem ke své nedávné zkušenosti, kdy tak dlouho věřila, že je inflace dočasná, až se jí cenové tlaky vymkly z rukou.
Objeví se zřejmě i hlasy volající po stabilitě sazeb, ve snaze inflaci takříkajíc vysedět. Proti zvýšení sazeb mohou stát negativní signály z reálné ekonomiky nasvědčující stagnaci nebo dokonce poklesu v některých částech eurozóny, které jdou ovšem právě na vrub inflaci.
Neustále rostoucí ceny podlamují domácí kupní sílu a rovněž erodují konkurenceschopnost evropských firem na světovém trhu. Bez zvládnutí inflace je proto návrat konjunktury jen těžko představitelný.
Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS
