Co se stalo s budoucností?

Kdysi tak zářná budoucnost dnes vypadá pochmurněji než kdy dřív. Objevuje se čím dál víc nedořešených geopolitických konfliktů. Všeobecná touha po politické změně, která je patrná z nástupu krajně levicových i krajně pravicových stran, nevede k uspokojivým výsledkům. Většina politických programů totiž nenabízí nic než donekonečna omílané a různě naředěné verze návrhů na změnu, které už tady kdysi byly. Dokonce i kulturní život je plný repríz a opakování. Z průmyslu, kultury i politiky téměř vymizela produktivita.

Namísto slibovaných létajících automobilů tu máme jejich méně působivé příbuzné, elektromobily. A místo abychom věnovali čas vymýšlení toho, jak se dostat na Mars, trávíme ho na sociálních sítích a ztrácíme schopnost kritického myšlení. Ze všech se stávají Kardashianky. Ve světě, který zoufale potřebuje čistou vodu, ochranu proti záplavám, řešení klimatické změny a společenské nerovnosti, lepší obranu, kybernetickou bezpečnost, vzdělávání a infrastrukturu plýtváme časem na nesmyslné hlouposti.

Přichází poslední fáze neustálého odkládání nevyhnutelného. Přesto očekáváme, že rok 2024 skončí ve stejném duchu, v jakém začal. Rostoucí nespokojenost s establishmentem se projeví ve volbách v EU, Velké Británii a možná i USA. Cynik by mohl říct, že možná právě to je ta budoucnost, kterou si zasloužíme.

Hlasy zoufalých a nespokojených potřebují politickou platformu, kde by se ukázalo, že řešení nespočívají v protiimigračních opatřeních, zavřených hranicích, zavržení mezinárodní spolupráce, výhradní orientaci na národní bezpečnost, ani v tom, že podlehneme panice a obavám.

Všechna ta opatření vycházejí ze strachu, našeho nejprimitivnějšího instinktu. Abychom projevili soucit, musíme vynaložit úsilí, povznést se nad jednoduchost a egoismus a akceptovat jiné lidi. Nejchytřejší mezi námi pravděpodobně nebudou ti nejagresivnější, ale ti nejsoucitnější.

Naše výhledy se soustředí na to, jak svět dál neochvějně odkládá nevyhnutelné, i když už to nemůže dlouho vydržet. Není jasné, zda to potrvá rok, nebo dva, ale časem dají vlády systému novou fiskální injekci a dluhové břemeno se znovu stane problémem.

Na politické scéně nás čekají volby do značné míry ovlivněné strachem a protestům proti establishmentu a je dost pravděpodobné, že hospodářským důsledkem bude pomalý růst a poměrně vysoká jádrová inflace.

V oblasti ekonomiky budou největším rizikem první dvě čtvrtletí, zatímco ve zbývajících dvou čtvrtletích vzrostou rizika politická.

Steen Jakobsen, hlavní investiční analytik Saxo