Po šestnácti měsících se inflace konečně vrací na jednocifernou úroveň. Ještě loni v září přitom česká inflace kulminovala na 18 %, v červnu spadla podle očekávání na 9,7 %. Oproti květnu ceny vzrostly o 0,3 %, a to především v důsledku sezónního zdražování zboží a služeb, například dovolených, ceny zvyšovaly opět i restaurace a hotely, vzrostly ceny alkoholu. Poněkud překvapivě zdražila i elektřina, která je spolu s dalšími položkami v rámci bydlení odpovědná za velkou část české inflace.
Další pokles inflace v řadě je nepochybně dobrou zprávou, avšak zatím bych ji raději nepřeceňoval. Přece jen i ta aktuální inflace je v našich zeměpisných šířkách vysoce nadprůměrná, a navíc prozatím klesá jen díky srovnávacímu základu, nikoli však zlevňování spotřebního zboží a služeb. Přitom existuje prostor pro rychlejší pokles inflace stále existuje. Vytváří jej silná koruna, klesající náklady v mezinárodní dopravě i zlevňující suroviny a energie.
I když ČR má nejvíce utlumenou poptávku ze všech zemí EU, na cenách v obchodě to rozhodně ještě vidět není. Stačí se podívat na spotřební zboží, jako je oblečení nebo obuv, kde ceny stále jen rostou, i když se nakupuje méně a méně.
Co čekat dál? Inflace bude klesat i v následujících měsících, avšak v závěru roku zafunguje nízký srovnávací základ z loňského zavedení tzv. úsporného tarifu. K cílovým úrovním, které by ráda viděla ČNB, se inflace vrátí až v příštím roce. Jak rychle a zda dosáhne přesně oněch dvou procent, rozhodne i podoba vládního rozpočtového balíčku.
Petr Dufek, hlavní ekonom Banky CREDITAS